Jsem jeseteří miminko a vím, kde jsem doma – v Dunaji

Jeseteři představují prehistorické ryby, nemající šupiny, vypadající na první pohled jako sladkovodní žraloci bez zubů. Na Zemi se jeseteři vyvíjeli dávno před dinosaury, ale na rozdíl od nich, přežili až dodnes. Zatím. Nemají to s námi lidmi vůbec jednoduché. Znemožnili jsme jim výstavbou přehrad a jiných vodních děl migrovat, zničili jsme jejich místa na krmení či rozmnožování, pouštíme jim do vody mnoho škodlivých látek a pytlačením jsme je skoro vyhubili. Smutný fakt, že? Přesto se jeseteři nevzdávají a my členové projektového týmu LIFE Living Rivers (101069837/LIFE21-IPE-SK-Living Rivers) se také nevzdáváme a rozhodli jsme se jeseterům v Dunaji trochu pomoci.  Jedním z cílů tohoto projektu se tak stalo posílení populací jesetera malého (Acipenser ruthenus) v slovensko-maďarském úseku Dunaje pomocí přírodě blízkých metod inkubace jiker. Více jak 20.000 jiker jesetera malého bylo v dubnu 2024 vysazeno a inkubováno inovativními přístupy na dvou lokalitách  – v Odpadovém kanálu vodního díla Gabčíkovo a v korytu Starého Dunaje. Inkubátory s jikrami byly umístěny přímo v toku, a tak si mohly jeseteří larvičky hned po narození (vykulení) ochutnat a do hlavy si zakódovat chuť své „mateřské“ vody. Doma se však jeseteří larvičky nezdržely. Jako správní říční tuláci hned po opuštění jikry utekli „jesetýrci“ do světa, či spíše byli po dobu několika dní volně unášeni říčním proudem, a urazili tak desítky až stovky km od svého rodiště, než si našli své místo, kde se rozhodli vyrůst. Vědí však, na rozdíl od svých kamarádů, kteří jsou do Dunaje nasazováni až jako předškolní děti (několik měsíců staří juvenilové) či dokonce jako teenageři (jednoleté ryby), kde se narodili a kde jsou doma. Když tedy budeme trochu trpěliví a narození „jesetýrci“ budou mít krapátek štěstí, tak za několik málo let se vrátí a své dětičky přivedou na svět právě tam, kde se narodili oni – vrátí se tak rozmnožit domů, do místa svého „narození“.